Holandský stařík útočí svým humorem nejen na starší čtenáře, ale i na ty, kteří mají do expirační doby ještě daleko.
Hendrik Groen je sice starý, ale není ani zdaleka mrtvý a v dohledné době neplánuje nechat se pohřbít. I když je pravda, že jsou jeho každodenní procházky stále kratší, protože jeho nohy už mu tolik neslouží a musí s nimi chodit k lékaři častěji, než by chtěl. Technicky řečeno je… starý. Ale určitě jsou mnohem zábavnější věci, které se dají v tomto věku dělat, než jen popíjení slabého čaje a pěstování muškátů.
Hendrik se rozhodne psát si deník: jeden rok v životě starého člověka v domově důchodců v Amsterdamu. V něm odhaluje všechny své vzestupy a pády – v neposlední řadě jeho nový pokus o založení anarchistického klubu Staří-ale-ne mrtví. A když se k němu nastěhuje Eefe – žena, po které vždy toužil – začne si leštit své boty (a zuby), pečlivě ošetřuje to, co mu ještě zbylo na hlavě, a ve zbytku svého života se pokusí podniknout něco, co bude mít zábavné, něžné a zároveň devastační následky.