Úvod > O nás > Zprávy z redakce > První - statečné - jedinečné

První - statečné - jedinečné

19. 11. 2019

Vyzpovídali jsme autorky knihy První - statečné - jedinečné Janu Renner a Silvii Vondřejcovou. Co je přivedlo k nápadu na tuto knihu? Kdo je inspiruje? A co ve volných chvílích čtou?

Co vás přivedlo k myšlence připravit tuto knihu?

Silvie: Byl to nápad Jany Renner, pro který jsem se hned nadchla. A vlastně okamžitě jsem pocítila potřebu skládat si životy žen na časovou osu, dávat důležitá data stále na stejné místo a pracovat s barvami jednotlivých žen.

Jana: Inspirací byla kniha Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky. Začátkem roku 2018 jsem vyhlížela vydání v češtině, ale nakonec mě kniha zklamala, neboť příběhy zobrazených žen jsou zkratkovité a často postrádají související kontext. Navíc jsem si až nad stránkami této knihy uvědomila, že ve výběru žen není ani jedna Češka! A prvotní nápad byl rázem na světě. Začala jsem sepisovat jména žen, které mě zajímaly, a během chvíle jich bylo bezmála 100. Oslovila jsem kamarádku Silvii Vondřejcovou s návrhem, aby moje texty ilustrovala. Pojetí ilustrací je její původní a originální nápad. Všechny texty ožívají ilustracemi Silvie, textová i vizuální část funguje ve spojení – jako celek, i když se zpočátku zdálo, že texty jsou na prvním místě a ilustrace je budou "pouze" doprovázet. Postupně jsme seznam „kandidátek“ selektovaly už v tandemu, takže finální výběr žen už je dílem společným. Zaměřily jsme se na ženy, jejichž životní příběh je (v zásadě) neměnný, své životní dílo již předaly světu, a tak lze předpokládat, že už tzv. "nic nepokazí". Po domluvě s nakladatelstvím XYZ jsme se rozhodly jít do rizika, tedy medailonky a ani ilustrace žijících žen neautorizovat. Obávaly jsme se totiž, že tento krok by mohl způsobit nabourání celého konceptu v případě, že by některá z oslovených dam se zařazením do výběru nesouhlasila. Smysl nám v něm totiž dávají všechny, a tak jsme se rozhodly pro risk, který ale měl (a stále má) svá opodstatnění.

Z čeho vychází jednotlivé ilustrace (resp. pozadí ilustrací)?

Na pozadí jsou různé textilní a oděvní materiály, krajky, pleteniny, kůže. Snažila jsem se respektovat dobu, kdy žena žila. Nemohla jsem například k Boženě Němcové dát umělou krajku, ale použila jsem fotku ručně vyšívaného ubrusu po babičce. Jinde jsem navazovala na vzor látky, kterou měla žena na sobě (Božena Láglerová, Gréta Tugendhatová, Helena Illneruvá). Jsou v tom celé příběhy. Inka Bernášková má v pozadí fotku ručně malovaných svatebních šatů mojí maminky, protože její otec byl významný malíř, a protože ona zemřela tak mladá, statečná a nevinná. Martina Navrátilová za sebou má duhové pruhy, které mají vzdáleně evokovat vlajku LGBT hnutí. Milada Horáková má černý samet, těžký jako její osud… Potrhaná džínovina je za Martou Kubišovou, Olga Havlová je na flanelu, jehož kostky můžeme vnímat také jako mříže vězení jejího manžela. Kožešina za Hanou Podolskou evokuje luxus, ve kterém žily její klientky…

Překvapil vás některý z příběhů významných žen? Který a čím?

Silvie: U známých žen se velká překvapení nekonala. Asi s výjimkou Milady Horákové, kterou jsem znala povrchně jen jako oběť vykonstruovaného komunistického procesu a byla jsem překvapená životem, který procesu předcházel. Hodně mě ale překvapily neznámé ženy: Inka Bernášková, Božena Laglerová i Lata Brandisová… A také všestrannost Jaroslavy Moserové.

Jana: Všechny ženy mě inspirovaly svou statečností, osobní vizí, nezlomnou vírou, stejně jako pevností charakteru a názorů. Mnohé příběhy jsem znala, jiné bylo třeba nastudovat a promyslet hlavní nosné prvky. Například Lata Brandisová byla žena nezlomná a odvážná, a to nejen v dostihovém sportu, kterému v její době dominovali muži. Inka Bernášková se stala neohroženou odbojářkou, kterou nezastavila ani hrozba smrti. Věra Čáslavská překvapila svou nezlomností ve sportu i v osobním životě. Její příběh, který jsem shodou okolností zpracovávala jako poslední, jsem sice znala už dlouho, ale při psaní jsem si uvědomila, že mi svým průběhem připomíná antickou tragédii. Její odvaha byla obdivuhodná. U žen z oblasti literatury 19. století, na něž bychom neměli zapomenout, jsem se snažila vyzdvihnout kvality, o nichž se (zejména ve školách) málo připomínají – např. Magdalena Dobromila Rettigová je dnes neprávem vnímána pouze jako autorka kuchařek, ale zasloužila se o šíření češtiny. Eliška Krásnohorská byla nejenom novinářka, spisovatelka a autorka libret, ale především se zasloužila o rozvoj vzdělávání dívek – právě díky ní a její vizi získaly ženy možnost složit maturitu a studovat vysoké školy. Každý jeden příběh mě obohatil a připomněl mi, jako štěstí my, ženy dneška máme. A že naše současná situace není ani zdaleka taková samozřejmost, za jakou ji považujeme.

Jak těžké bylo vybrat ženy, které budou v knize? Jak probíhal sběr informací?

Silvie: Výběr byl samozřejmě hodně složitý. Původní seznam žen měl přes 100 jmen od středověku až po dívky, které nás s Janou nejspíš přežijí. Takže první redukce byla časová – jen 19., 20. a 21. století a pouze ženy nežijící nebo na konci kariéry, jejichž život lze již souhrnně hodnotit. Také jsme se také snažily postihnout různé profese: političky, umělkyně, vědkyně, sportovkyně… Ale hlavně ženy se silným příběhem. Je bohužel až příliš mnoho žen, které jsou neméně významné, ale do knihy se nedostaly. Třeba Jožka Jabůrková, jejíž osud byl v hrubých rysech příliš podobný Ince Bernáškové a bylo nutné vybrat z nich jen jednu.

Jana: Finálnímu výběru předcházela nejedna diskuse. Výběr je nakonec pestrý a obsahuje škálu osudů žen různých profesí, které neváhaly jít do rizika, riskovat (dokonce i svůj život) v zájmu vyšších cílů, hodnot a osobních tužeb. Informace jsem čerpala zejména z knih (ze slovníků, z historických příruček, z dějin literatury, z monografií i z populárně naučných publikací), z přímých rozhovorů s lidmi, kteří „naše“ ženy znali a byli ochotni se mnou o jejich příbězích hovořit, a také z rozhovorů (televizních, knižních, rozhlasových...).

Chystáte nějaký další zajímavý projekt? Můžete nám už nyní prozradit něco víc?

Silvie: Ráda bych i v následujícím období u knižní tvorby zůstala. Mám v hlavě (a částečně i na papíře) několik projektů knih pro nejmenší děti. O plánech raději moc nemluvím, asi z pověrčivosti. Uvažovaly jsme s Janou také o druhém díle knihy První – statečné – jedinečné, protože se nám do této knihy mnoho inspirujících osobností nevešlo. Třeba horolezkyni Dinu Štěrbovou jsme objevily příliš pozdě.

Jana: Projektů mám v šuplíku hned několik V tuto chvíli ještě nejsem napevno rozhodnutá, čemu dám přednost. Kniha První-statečné-jedinečné je na pultech krátce, ráda bych se ještě věnovala jejímu uvedení do života a v rámci možností také propagaci. Bez nadsázky je to moje dítě – resp. jde o dítě společné. Mám rozepsanou knihu receptů, svých návrhů na jednoduché vaření se zásobou tzv. zjednodušováků a zlepšováků, ze kterých bych časem ráda sestavila kuchařku. Napsala jsem několik povídek, mám náměty na další pohádky a bajky pro své děti. Z nich se v mé fantazii skládá mozaika dětské knihy. Uvidíme... Všechno má svůj čas.

Čtete ve svém volném čase? Jaký je váš oblíbený žánr nebo autor?

Silvie: V posledních letech čtu především pohádky, básničky a dětské příběhy svým synům. Na vlastní četbu mi nezbývá čas. A když už vyšetřím volnou chvilku, tak si raději kreslím. Naštěstí existují audioknihy.

Jana: Ano! Čtu kdekoliv (ideálně doma, často v MHD), všechno a v jakémkoliv množství. Vystudovala jsem bohemistiku, a tak si svůj život bez knih už ani nedokážu představit. Čtu beletrii (hlavně romány), literaturu faktu, pohádkové knihy nebo básničky, hádanky a říkadla (svým dětem) a také recepty nebo popisy pracovního postupu, neboť mi dosti usnadňují život A oblíbený/á autor/ka? Je jich mnoho... Můj život a pohled na svět (na gymnáziu a shodou okolností ve stejné době) zásadně změnily knihy Noc Elieho Wiesela, Žert Milana Kundery nebo Honzlová Zdeny Salivarové. V posledních letech mě oslovily i detektivky: zejména autoři Jo Nesbo a Dick Francis. Miluji (nejen) dětské knihy Karla Čapka a jeho laskavý pohled na svět. V kabelce (pro všechny případy a jako prevenci proti trudnomyslnosti) nosím knížečku básniček Jiřího Žáčka s ilustracemi Adolfa Borna. Ve vzácných chvilkách klidu a ticha ráda sáhnu po poezii Jaroslava Seiferta, Vladimíra Holana nebo po výborech z díla českých básníků. V těchto dnech znovu s chutí čtu knihu Poslední aristokratka Evžena Bočka (jako opakování před návštěvou kina). Moje sympatie patří také audíoknihám, které ráda poslouchám při řízení auta. Psaní knihy První-statečné-jedinečné příznivě ovlivnily další knihy: zejména Umělcova cesta Julie Cameron a kniha O psaní Stephena Kinga.

Knihu První - statečné - jedinečné můžete pořídit zde.

Zprávy z redakce

19. 11. 2019

První - statečné - jedinečné

Vyzpovídali jsme autorky knihy První - statečné - jedinečné Janu Renner a Silvii Vondřejcovou. Co... [více]

16. 08. 2019

6 otázek pro Mikyho Škodu

V 17 letech začal cestovat na vlastní pěst a postupně projel přes 40 zemí, většinu několikrát.... [více]

Tento web používá pro svoji funkčnost, analýzu návštěvnosti a nástroje marketingu soubory cookies. ZOBRAZIT DETAILY Rozumím